Proč je dobré řešit kariéru včas

Co znamená včas? Může se to zdát zvláštní, ale.. pokud chcete něčeho v životě dosáhnout, někam se posunout, mít něco za sebou až se v důchodovém věku ohlédnete, chce to se nad tím minimálně zamyslet. A věřte, že čím dřív to bude, tím lépe pro Vás.

Jak bylo zmíněno v mém medailonku. Nějaký čas jsem vedla menší firmu, která se věnovala kariérnímu poradenství. Člověk řešil kariéru s mladými lidmi, zkušenými odborníky nebo i studenty vysokých škol. Každý z nich měl jiné zkušenosti a jiný pohled na tu svou kariérní/pracovní cestu. Kdy je ale nejvhodnější řešit tu svou?

Někdo by se mnou mohl polemizovat, ale za mě je nejvhodnější to řešit ideálně už na střední škole. A proč tak "brzy"? Protože po střední škole jde většina studentů na vysokou školu, a ta už bývá nějak zaměřená. A když už ta škola má nějaké zaměření, rovnou volí práci v daném oboru. Ale je to tak správně? Neměl by být opačný postup? Nejdřív si uvědomit, co mě baví, v čem jsem dobrý, v čem jsem třeba i výjimečný, co bych jednou chtěl dělat (chci být vůbec zaměstnanec nebo mám ambice podnikat)? Jaké bych chtěl mít příjmy, jaké obory takové příjmy mají a další zajímavé otázky. Položí si však dnešní maturanti takové otázky? Nebo položí jim je někdo jiný?

Je to již hodně let zpět, ale i já sama toto neřešila. Možná bych i řešila, ale musel by se mě někdo zeptat. Před lety (a dost často je to tak i dnes) jsem se rozhodovala podle toho, co mě bavilo (někdo se rozhoduje i podle toho, co dělají nebo chtějí rodiče), ale už jsem neviděla za roh, jaké pak budu mít uplatnění, nedej bože plat.

Takže volba byla mezi češtinou, historií a jazyky. Jenže na jazyky jsem si v tu dobu moc netroufala, i když jsem angličtinu a francouzštinu milovala. A sama se lekla dřív než byly přijímačky, proto vyhrála kulturní historie v Českých Budějovicích. Jenže co se nestalo. Hned v prvním ročníku jsem zjistila, že mě na studiu baví hlavně průvodcovská praxe na hradě, kde jsem komunikovala s lidmi a něco zajímavého předávala dál. Rozhodně jsem nebyla typ do archivu nebo do muzea. Jenže co teď? Kvůli rodičům a dalším faktorům jsem to nechala být a řekla si, že to dostuduji, když už jsem se tak jednou rozhodla, ale budu se při vš koukat i po jiných příležitostech, jak se rozvíjet a posouvat.

Jak to dopadlo? Historii jsem nakonec nedostudovala a dálkově při práci vystudovala cestovní ruch. Nebyl totiž jen o jazycích, ale i podnikání, ekonomice, marketingu, účetnictví a dalších zajímavých a praktických předmětech. Někdy je to v životě velká "zkouška", než si člověk uvědomí co chce nebo nechce. Někdy si člověk ani nepřizná, že se jednou špatně rozhodl, ale každý toho máme v životě dost před sebou, tak i když pár let života ztratíme nevhodným výběrem, vyplatí se do té změny jít. Proto se snažím v mladých lidech ty správné otázky pro jejich budoucnost podporovat, aby věděli, co chtějí a proč to chtějí, aby si možná i některá nevhodná rozhodnutí ušetřili.

Když řeším kariérní poradenství s vysokoškoláky, většina z nich nad svou "kariérou" nikdy moc nepřemýšlela. Dost často ani neví, co by jednou chtěli dělat. A už vůbec neví, kolik za to dostanou peněz. Přitom je tolik možností, kde to zjistit (průzkumy, články atd.).

Proto podporuji kariérní koučink už u mladých lidí. Maturantů, vysokoškoláků... ale ani starší se nemusí bát tohoto tématu nebo změn. Přeci jen pak v pracovním procesu trávíme většinu našeho života, tak by měl každý dělat to, co ho baví, co dělá rád a ještě za to byl dobře zaplacen.