Jak se stát koučem
Každý z nás sbírá zkušenosti celý život - vlastními každodenními zážitky, tím co se nám povede, anebo kde naopak klopýtneme. Zároveň nás ovlivňují lidé a prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme.
Plno lidí si myslí, že dělat kouče je přeci strašně jednoduché. Někomu radit. Dávat otázky. Jenže dost často neví, že kouč nikomu neradí, jen umí naslouchat a klást ty "správné" otázky, vedoucí k cíli daného člověka.
I já jsem dlouhou dobu vůbec netušila, co přesně koučování je, až když jsem v rámci jednoho semináře získala půlhodinku koučování zdarma. Jediné co jsem věděla bylo, že samotný koučink není levná záležitost, a protože ráda zkouším nové věci, tak jsem si řekla, proč toho nevyužít a nezkusit to.
Bylo to zajímavé, paní koučka mi vůbec neradila, ale naopak mi pokládala zajímavé a dost často velmi jednoduché otázky. A radila jsem si sama. V nějakých složitějších věcech jsem najednou viděla jednoduchost, a že některé věci si vlastně dělám složitější já sama. AHA. A člověk to ani neslyší od nikoho jiného, ale od sebe. AHA. No, velmi zajímavé to bylo, o tom žádná. Měla jsem z toho velmi dobrý pocit, protože mi nikdo neradil, ale na plno odpovědí jsem si přišla právě já. AHA, tak ono je to s trochu jinak...
V tu dobu mě však vůbec nenapadlo, že to jednou bude obor, kterému se i já budu věnovat. Byla jsem spokojená v práci, věnovala se marketingu... a podnikat nebo věnovat se koučinku bylo v tu dobu strašně daleko. Jak šel čas, mé zkušenosti a zájmy se měnily, posouvaly kupředu. Objevila jsem nové obory, nabírala zkušenosti na různých workshopech, poznávala nové lidi. Z marketingu šla do personálního marketingu a ten už byl jen krůček od koučinku. Protože jsem najednou lidem "radila" na základě mých zkušeností a mé praxe. Tak nebylo by tedy lepší, aby si ty věci uvědomili sami? Na základě jejich zkušeností? A tak jsem si začala pohrávat s myšlenkou koučovacího výcviku.
Jak se tedy člověk stane koučem?
Koučink není pro každého, stejně jako většina profesí. Člověk pro to musí mít předpoklady. Musí dodržovat určité etické zásady, musí umět naslouchat, nehodnotit, klást ty správné otázky, pracovat s lidmi na jejich cílech, využívat různých metod a mnoho dalšího.
Pokud se chce koučinku věnovat, existuje řada koučovacích výcviků, které může absolvovat. Já zvolila u paní Soňi Staňkové a nikdy jsem nelitovala, naopak. Znám ji již z dřívějších workshopů a maximálně mi vyhovuje její styl komunikace, přednes, náplň jednotlivých modulů (a to nemluvím o tom, podat to zajímavou formou, to člověka osloví asi nejvíc) a i praktické zkoušení získaných dovedností, to byla pecka. A hlavně, vždy je to i o chemii. Kouč Vám musí sedět, a pokud se chcete stát i vy výborným koučem, je nejlepší učit se od nejlepších.
Koučovací výcvik není jednodenní školení za pár tisíc. Člověk se vzdělává, učí nové věci, vše se tam také prakticky zkouší. Představte si všechna svá témata, která byste chtěli s koučem řešit. Můžete přímo tam, jen každé trochu jinou formou. Proto je to i velká psychická challenge, která stojí za to. :) Ale není to jen o výcviku, koučovat se nejvíce člověk naučí až pak následnou praxí. Stejně jako já.
A že to není levná záležitost? Ano, není. Ale investice do praktického vzdělání se opravdu vyplatí. A pokud se tomu chcete více věnovat, tak do toho jděte. Bude se Vám to hodit nejen pro Váš vlastní byznys, nebo pro třeba práci personalisty, ale i pro praktický život.
A Soňa je profík na svém místě a výcvik nás všechny neskutečně bavil a těšily jsme se s holkama vždy na další setkání. A kdo ta paní Soňa vlastně je? Soňa je výborná lektorka, koučka a samozřejmě mnoho dalšího. Byla i prezidentkou ICF* v České republice (*ICF je mezinárodní federace koučů) a svou práci vždy dělá s maximálním zájmem o klienty, což mluví za své. Takže její práci mohu jen doporučit. Ať už jakýkoli workshop, tak přímo koučovací výcvik.